O nás - Drums

Djembe [čti: džembe] je poměrně starý bicí nástroj kalichového tvaru. Poprvé se objevil před tisíci lety v Africe, konkrétně v oblasti dnešního Bamaka. V Evropě a Americe je nástroj známý jako djembe, avšak na území Afriky se setkáváme s názvy jako papa, yimbe, gbeléké, sanbayi atd. Také bývá často pojmenováván jako léčivý buben, jelikož byl původně užíván k eliminaci zlých sil a nemocí. (Maleček, online dokument, http://www.volny.cz/djembe/) Djembe bývá často neodborně nazýváno termínem „bongo“.

Djembe je buben patřící ke skupině tzv. pohárovitých nástrojů a také ke skupině jednohlavých bubnů. Nástroj se skládá z několika částí – korpus, kůže, obruče a provazy. Obvykle se výška djembe pohybuje okolo 50-60 cm, ale výroba větších ani menších nástrojů není zdaleka ojedinělým jevem. Korpus je jedinou dřevěnou součástí djembe. Je vydlabán z jednoho kusu dřeva a lze ho pomyslně rozdělit na tělo, nohu a prsten. Jako materiálu se zde užívá různých odrůd mahagonového dřeva, které však lze nahradit i některými jinými dřevinami. Horní část se nazývá tělo, a zde je tvořen zvuk, čili jde o rezonátor nástroje. Tělo se postupně zužuje a tvoří pak nohu nástroje. Část, která dělí tělo od nohy se nazývá prsten (límec). Jde o neužší část korpusu.

Kůže se zpravidla užívá kozí, ovčí, nebo srnčí, ale původně se v Afrických oblastech používala kůže z antilopy. Starou kůži lze s úspěchem vyměnit za novou. V jistých případech, kdy se vyskytne na kůži malá prasklina, je možné ji přelepit (zespoda i shora) kolečkem kůže za užití pružného lepidla určeného na lepení kůže, aniž by to ovlivnilo výsledný zvuk nástroje. Obruče se k výrobě djembe používají tři a každá jiné velikosti. Jsou vyrobeny z ocelových betonářských prutů o průměru 6-8 mm, které se obkrouží okolo daných míst korpusu a svaří. Nejmenší obruč se nachází na prstenu – nejužší části dřevěného korpusu, dvě větší jsou umístěny u horní strany bubnu. Přes jednu s horních obručí je kůže přehnuta a pomocí druhé utažena a zafixována. Ve dřívějších dobách se obruče k výrobě djembe nepoužívaly a jejich funkci nahrazovaly kožené provazy, jimiž byla prošita kůže. Napínání provazů potom probíhalo pomocí pootočení různých kousků dřeva, které pod ně byly vkládány. I dodnes se tento způsob dopínání pomocí kolíků u některých nástrojů používá, avšak v pouze v kombinaci s obručemi. Provazové vázání spojuje spodní obruč s jednou z horních. Provaz je napleten tak, aby vytvářel oka, k čemuž se využívá uzel nazývaný skřivánčí hlava (lark’s head). Dopnutí a ladění probíhá tak, že se základním vypletením provléká provaz i horizontálně, což způsobí napnutí kůže. Provazů se užívá nylonových, aby byla zajištěna jejich potřebná pevnost a odolnost vůči teplotě a vlhkosti. (Maleček, online dokument, http://www.volny.cz/djembe/)

   

Výroba započíná přípravou materiálu pro korpus. Jedná se o špalek tvrdého dřeva, který svou velikostí předurčuje tvar nástroje. Je žádoucí, aby byl špalek rovnoměrně rostlý a s co nejmenším výskytem suků. U nás se nejčastěji jako materiál používá dřevo bukové, habrové, dubové nebo akátové. Čerstvé dřevo se lépe opracovává, ale je zde větší pravděpodobnost vzniku trhlin, jelikož se ve dřevě přirozeným vysycháním nevyrovnalo vnitřní pnutí, a proto je třeba pracovat se zvýšenou opatrností. Dřevo tedy vysychá asi jen tři měsíce, přičemž je pevně obvázáno řemeny, které brání vzniku prasklin. Pokud v materiálu přece jen trhlina vznikne, musí být před vlastním opracováním řádně ošetřena. V případě prasklin nebo trhlin v okolí suků se používá směsi pilin a lepidla, která vzniklou vzduchovou kapsu vyplní, případně lze tuto techniku kombinovat s umístěním dřevěného klínu. Pokud je ošetření trhlin provedeno pečlivě, nemá jejich výskyt na výsledný zvuk nástroje vliv.

Připravený špalek, opatřený nárysy kružnic daných průměrů, se zprvu nebozezem navrtává z horní a dolní strany asi do poloviny jeho výšky. V ideálním případě by se měly vzniklé otvory ve středu špalku protnout, avšak v praxi se tak zpravidla neděje. Tyto otvory se nachází přesně ve středu přerýsovaných kružnic. Vrták by měl dosahovat délky přibližně 50 cm. Pro tento účel lze použít i elektrických vrtaček, ale pro výrobu větších nástrojů je nutno volit vrtačku s odpovídajícím výkonem, jelikož u méně výkonných hrozí jejich přehřátí. V další fázi výroby se používá motorová pila k nařezání materiálu středu špalku. Vzniklý útvar, který tvoří jednotlivé řezy lze připodobnit k hvězdici. Takto připravený materiál potom lze speciálními dláty, která dosahují délky kolem 0,5 m snadněji odebírat. Úprava vnitřní strany korpusu končí, jakmile se dosáhne žádoucího tvaru uvnitř kmene. Ve dřevě je tedy vyhlouben kalichovitý prostor prostupující celou délkou špalku. Povrchová úprava vnitřní strany není žádoucí, jelikož hrubé opracování příznivě upravuje zvuk nástroje, avšak výjimku tvoří třísky, které by mohly nepříjemně rezonovat a proto musí být odstraněny.

Vnější stranu špalku je nutno opracovat v další části výroby. Pro vytvoření kalichovitého tvaru se používá sekera v kombinaci s kladivem, ale úvodní zářez v oblasti prstene se provádí pilou. Tloušťka stěny korpusu se liší v závislosti na velikosti nástroje. U djembe vysokého 40 cm se tloušťka stěny pohybuje okolo 1 cm. Jakmile se dosáhne daného tvaru, je potřeba všechny skuliny a trhliny pečlivě vyplnit směsí pilin a lepidla. Povrchová úprava vnější strany korpusu je často prováděna elektrickou kotoučovou bruskou. Hotový korpus se ponechává v pokojové teplotě po dobu 2-3 měsíců. V této době se dřevo vydá přebytečnou vlhkost a teprve potom je připraveno pro lakování a montáž.

Kůže se nejprve smáčejí v roztoku vody a vápna v poměru 5:1. Zde kůže řádně změkne a potom lze přistoupit k jejímu očistění od srsti. Pro oškrábání srsti lze použít např. tupou sekeru, která nepoškodí kůži samotnou. Opracovaná kůže se může ihned o očištění napínat na nástroj, avšak většinou se nechá uschnout. Takto usušená kůže zcela ztvrdne, ale kdykoli ji lze znovu namočit do vody a během třech hodin se opět rozvláční. Provazové nylonové pletení je připraveno už před započetím napínání kůže, tedy před sestavením všech dílců nástroje. Stejně tak je nutno připravit všechny tři ocelové obruče daných průměrů. Zhotovují se kroucením ocelových prutů a následným svařením jejich konců k sobě.

Sestavení nástroje probíhá napínáním mokré kůže na korpus. Horní obručí sevře mezi sebe kůži a pomocí provazového vázání se spojí se zbývající obručí, která se nachází v prstenu korpusu. Vlastní napínání se potom děje pomocí utahování provazového pletení. Kůže se po uschnutí musí ještě čtyřikrát dopnout v suchém stavu, teprve potom je nástroj připraven k použití. Přebytečná kůže musí být velmi pečlivě odříznuta okolo celé vrchní obruče. K tomuto se využívá nejčastěji obyčejné žiletky.

Povrchová úprava pomocí moření a lakování nemá téměř žádný vliv na zvuk nástroje. Používá se lihových mořidel a běžných laků na dřevo. Nástroj může být esteticky upraven pomocí vyřezávaných ornamentů, které však výrazně zvyšují cenu nástroje, ačkoli na zvuk a hru samotnou nemají žádný vliv.

 

S přídanými dotazy mě můžete kdykoliv kontaktovat.

 

Marian Vajčner, 2009